6.1 Postavení jednatele jako statutárního orgánu
JUDr. Alena Pokorná Malachová
Ze zákona o obchodních korporacích zmizela řada omezení pro realizaci majetkových transferů realizovaných často v konfliktu zájmů (jako byl například požadavek na souhlas valné hromady či dozorčí rady na uzavření významné smlouvy), což může statutárům značně odlehčit. Podívejme se tedy nyní na specifika právní úpravy statutárních orgánů v s. r. o.
Předpoklady pro výkon funkce jednatele
Zatímco předpoklady pro výkon funkce jednatele byly dříve stanoveny v obchodním zákoníku u představenstva akciové společnosti, nyní je základ stanoven v občanském zákoníku s tím, že u jednotlivých orgánů jsou v ZOK stanoveny již jen odchylky. Jedná se tedy o zcela jinou filozofii úpravy zákonných předpokladů pro výkon funkce jednatele.
Podle NOZ může být členem voleného orgánu právnické osoby pouze osoba, která je plně svéprávná. V této souvislosti je třeba upozornit, že pojem “způsobilost k právním úkonům“ byl po rekodifikaci nahrazen právě pojmem “svéprávnost“. Podle § 46 odst. 1 ZOK je pak od člena orgánu obchodní korporace vyžadována bezúhonnost ve smyslu živnostenského zákona.
V souvislosti s překážkami pro výkon funkce je třeba upozornit na přechodné ustanovení ZOK týkající se dřívějšího § 38l ObchZ. Ve jmenovaném ustanovení obchodního zákoníku bylo stanoveno, že členem statutárního orgánu právnické osoby, která je podnikatelem, nemůže být ten, kdo vykonával kteroukoli ze srovnatelných funkcí v právnické osobě, na jejíž majetek byl prohlášen konkurz. Totéž platilo také v případě, kdy byl insolvenční návrh podaný proti takové osobě zamítnut. Přechodné ustanovení ZOK však důmyslně řeší případy, kdy u vybraných osob existuje nebo existovala uvedená překážka. Tato překážka dle § 779 odst. 3 ZOK trvá i nadále.
V případě, že bude chtít společnost za účinnosti ZOK jmenovat nového jednatele, lze doporučit, aby si nechala potvrdit, že nový jednatel v minulosti nebyl v orgánech společnosti, na kterou byl prohlášen konkurz.
K předpokladům pro výkon funkce ještě připomeňme, že ztratí-li jednatel po svém jmenování zákonnou způsobilost být jednatelem, jeho funkce ze zákona automaticky zaniká. Třetí strany však v takovém případě budou chráněny principem dobré víry (což je základní myšlenka celého NOZ chránící dobrou vírou osoby vstupující do právních vztahů).
Zastupování za společnost
ZOK vychází z toho, že právnická osoba, jako pouze abstraktní entita, není nadána svéprávností (není způsobilá samostatně právně jednat). Musí být proto zastupována svým statutárním orgánem nebo zmocněncem.
Statutární orgán tak bude při zastupování právnické osoby projevovat vlastní vůli (nikoliv vůli právnické osoby), která však bude přičítána dané právnické osobě. Právní jednání statutárních orgánů se tak považuje pouze za zastoupení, tedy jednání nepřímé.
Kombinace jednání jednatele a prokuristy
V souvislosti s jednáním právnické osoby lze ještě připomenout, že jednatel je oprávněn jednat za korporaci společně s prokuristou. To byl za účinnosti obchodního zákoníku nepřípustný jev. K jeho legalizaci přispěl zejména vliv německy mluvících zemí, kde se tzv. smíšená prokura běžně používá.
Dotaz:
Jsme tři jednatelé a v obchodním rejstříku máme zapsáno, že podepisovat smlouvy za společnost musíme alespoň dva. V některých situacích nás to ale značně omezuje. Náš právní řád říká, že ostatní jednatelé nemohou k podpisu smlouvy jednoho z jednatelů zmocnit. Je to tak?
Odpověď:
Stále platí zákaz zmocnění jednoho jednatele druhým jednatelem (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 118/2007, ze dne 27. 11. 2007). Závazek k výkonu funkce jednatele byl dle dřívější úpravy závazkem osobní povahy (§ 66 odst. 2 ObchZ) a nebyl jako takový přenosný na jiné osoby. Navíc by se připuštěním možnosti zmocnění zcela setřel význam úpravy jednání pomocí současného jednání dvou (či více) jednatelů.
NOZ celou věc řeší odlišně. Dle § 164 odst. 2 NOZ vyžaduje-li zakladatelské právní jednání, aby členové statutárního orgánu jednali společně, může člen právnickou osobu zastoupit jako zmocněnec samostatně, jen byl-li zmocněn k určitému právnímu jednání. Vše lze vysvětlit na Vašem příkladu. Pokud se např. budete ucházet o veřejnou zakázku ve městě, kde má bydliště jeden z Vašich jednatelů, ostatní mu jednoduše udělí plnou moc k podpisu smluv v této věci. Ovšem pozor, stále bude platit zákaz generálního zmocnění k výkonu jednatelské funkce.
Plnou moc bude tedy i nadále možné udělit pouze pro jednotlivé případy (tzv. ad hoc).
Právnická osoba jako jednatel
NOZ určuje, že členem právnické osoby může být vedle fyzické osoby také osoba právnická. Je však nezbytné, aby tato bez zbytečného odkladu po jmenování do funkce zmocnila jedinou fyzickou osobu, která splňuje zákonné požadavky a předpoklady pro výkon dané funkce, aby právnickou osobu ve funkci zastupovala, úmyslem zákonodárce tak je zabránit tzv. řetězení, tedy aby právnickou osobu zastupovala další právnická osoba a tu další právnická osoba…
Dotaz:
Jaké bude mít pro naši korporaci v praxi důsledky, jmenujeme-li jednatelem právnickou osobu?
Odpověď:
Stane-li se právnická osoba členem orgánu jiné právnické osoby, měla by v první radě zvolit fyzickou osobu, která ji bude jako zmocněnec na této pozici zastupovat. Než se tak stane, zastupuje právnickou osobu člen jejího statutárního orgánu. Je však třeba zmínit, že zvolený nebo zákonem určený zástupce právnické osoby musí splňovat stejné podmínky, jaké jsou kladeny na člena orgánu – fyzickou osobu (k tomu viz výše). V souladu s § 46 odst. 4 ZOK pak také platí, že na zástupce právnické osoby, která je členem orgánu obchodní korporace, se použijí pravidla o střetu zájmu, nepřípustnosti konkurenčního jednání a povinnosti jednat s péčí řádného hospodáře. Zákonodárce se tímto snažil předejít tomu, aby při volbě právnických osob na místa členů statutárních orgánů nedocházelo k obcházení zákona.
Ustanovení § 69 ZOK určuje, že § 63 a násl. ZOK, upravující podmínky vyloučení člena statutárního orgánu obchodní korporace z výkonu funkce pro případ úpadku obchodní korporace, se uplatní také na fyzickou osobu zastupující právnickou osobu ve funkci statutárního orgánu.
Novela zákona o obchodních korporacích s účinností do 1. ledna 2021 přináší značně vyšší odpovědnost členů statutárních orgánů. Ačkoliv dojde ke zrušení § 67 a § 68 ZOK, dle § 66 ZOK dostávají insolvenční správci do ruky kompetenci, díky které mohou po rozhodnutí insolvenčního soudu získat více peněz do majetkové podstaty zadlužené korporace. Pokud bude členu statutárního orgánu prokázáno, že porušil povinnosti a přispěl tak k úpadku společnosti, bude povinen nahradit rozdíl mezi celkovým objemem dluhů společnosti a majetkem, který zůstal v podniku.
I když by se mohlo zdát, že výkon funkce člena orgánu právnické osoby prostřednictvím jiné právnické osoby by mohl být vhodnou alternativou, jak alespoň z části omezit svoji osobní odpovědnost, není tomu tak. Odpovědnost a rizika, která fyzická osoba zastupující právnickou osobu na pozici člena orgánu jiné právnické osoby na sebe přebírá, odpovídají odpovědnosti a rizikům, které podstupuje fyzická osoba vykonávající danou pozici vlastním jménem. Výhodou této změny může být na druhou stranu pružnější obměna fyzických osob v rámci právnické osoby na pozici statutára týkající se zejména velkých obchodních korporací, které tak mohou ušetřit na nákladech tím, že k obměně osob ve statutárním orgánu nebude vždy nutné svolávat valnou hromadu.
Odpovědnost jednatele
Ochrana věřitelů společnosti je posílena zvýšenou odpovědností jednatelů. Soud může v případě úpadku, který zavinili jednatelé (nebo bývalí jednatelé) svým nesprávným rozhodnutím, určit, že věřitelům ručí celým svým majetkem za splnění povinností společnosti. Navíc v takovém případě jednatelům hrozí, že budou muset vydat odměnu za výkon funkce, a to za období až 2 let před úpadkem. Věřitelé budou dále ochráněni také zákazem vyplácení zisku společníkům, pokud by si tím společnost přivodila úpadek.
Řádný hospodář s podnikatelským úsudkem
Péče řádného hospodáře zahrnuje vedle povinnosti péče (tzn. povinnosti vykonávat funkci informovaně a svědomitě) i judikaturou a teorií dovozovanou povinnost loajality. Ta spočívá v povinnosti statutárního orgánu mít při veškerém jednání na zřeteli nejlepší zájem zastupované společnosti a nenechat se při výkonu funkce ovlivňovat. Základním vodítkem pro posouzení, zda jednatel jednal s péčí řádného hospodáře, bude § 159 odst. 1 NOZ, který mezi parametry stanoví právě nezbytnou loajalitu, potřebné znalosti a pečlivost.
Zákon myslí i na odpovědnost osob nezpůsobilých k výkonu funkce statutárního orgánu. U takových zakládá vyvratitelnou domněnku porušení povinnosti řádného hospodáře z nedbalosti, když stanoví, že jedná nedbale, kdo není této péče řádného hospodáře schopen, ač to musel zjistit při přijetí funkce nebo při jejím výkonu, a nevyvodí z toho pro sebe důsledky. Nepředpokládá se samozřejmě, že statutární orgán musí znát vše a při výkonu…
