12.2.6 Problematika věřitelského insolvenčního návrhu
JUDr. Alena Pokorná Malachová
Východiskem pro tento článek zabývající se problematikou insolvenčního návrhu podaného věřitelem, zejména pak hledáním odpovědi na otázku, jak zabránit jeho odmítnutí a zamítnutí, je ustanovení insolvenčního zákona, které stanoví, že insolvenční řízení lze zahájit jen na návrh. Z tohoto ustanovení jasně vyplývá, že insolvenční řízení nelze zahájit z moci úřední, a že způsobilý insolvenční návrh je jedinou možností, jak může dojít k co nejvyššímu uspokojení nároků věřitelů v insolvenčním řízení.
Kvalita podávaných insolvenčních návrhů bohužel ne vždy odpovídá požadavkům stanovených insolvenčním zákonem, což můžeme nejlépe vidět na rozhodovací praxi soudů. Při nahlédnutí do insolvenčního rejstříku můžeme zjistit, že odmítání insolvenčních návrhů je v praxi docela běžné. Podle statistik téměř sedmdesát procent případů insolvenčních návrhů vůbec neskončí před soudem, jedná se tedy o návrhy odmítnuté.
Cílem tohoto příspěvku je proto zaměřit se na problematiku věřitelského insolvenčního návrhu a minimalizovat tím pro pozorného čtenáře, že jeho insolvenční návrh bude odmítnut.
Kdo může podat insolvenční návrh?
K podání insolvenčního návrhu je oprávněn nejen věřitel dlužníka, ale také dlužník, pokud jde o hrozící úpadek. Pak je osobou oprávněnou podat insolvenční návrh pouze dlužník. Jen on může odpovědně posoudit, zda již úpadek hrozí nebo zda se ještě nachází v situaci, kdy existuje jiné řešení jako východisko z nepříznivé ekonomické situace.
Vzhledem k tomu, že dosavadní souhrnné statistiky z oblasti aplikace insolvenčního zákona poukazují na fakt, že v zásadě každý desátý insolvenční návrh je podán věřitelem, věnuje se tento příspěvek nadále již jen věřitelskému návrhu, tedy situaci, kdy chce věřitel proti svému dlužníku zahájit insolvenční řízení.
Obsahová stránka věřitelského insolvenčního návrhu
Insolvenční návrh věřitele musí po obsahové stránce zahrnovat obecné náležitosti podání i další náležitosti uvedené v zákoně. Další obsahovou náležitostí je v případě věřitelského návrhu uvedení skutečností, ze kterých vyplývá oprávnění návrh podat. Věřitel musí zejména prokázat, že má vůči dlužníku splatnou pohledávku. K prokázání skutečností osvědčujících existenci splatné pohledávky je věřitel pak povinen v insolvenčním návrhu označit důkazy a ty připojit k návrhu.
Jak vyplývá z rozhodovací praxe soudů, insolvenční navrhovatel musí opravdu důsledně dbát na uvedení skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění návrh podat, neboť prokázání věřitelovy aktivní legitimace (tedy práva návrh podat) je pro návrh stěžejní. V případě jejího nedoložení insolvenční soud věřitelův návrh zamítne a zkoumáním tvrzeného dlužníkova úpadku se dále nezabývá. Na navrhujícím věřiteli tak spočívá břemeno tvrzení i břemeno důkazní, což ne vždy bývá lehkou procesní situací.
Forma podání insolvenčního návrhu
Zákon připouští tři formy podání insolvenčního návrhu – s úředně ověřeným podpisem osoby, která jej podává, s uznávaným elektronickým podpisem, anebo zasláním prostřednictvím datové schránky. Nebude-li návrh na zahájení insolvenčního řízení podán některou z uvedených forem, insolvenční soud k takovému návrhu vůbec nepřihlédne a takový insolvenční návrh nebude způsobilý vyvolat účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení. Toto pojetí má zmírnit možnost zneužití insolvenčního návrhu a eliminovat podvodné návrhy, s nimiž by byly jinak spojeny účinky zahájení insolvenčního řízení. Osoby, kterým se podle zvláštního právního předpisu zřizuje datová schránka bez žádosti, činí podání včetně příloh v elektronické podobě do datové schránky soudu nebo v elektronické podobě podepsané uznávaným elektronickým podpisem. Není-li v odůvodněných případech možné učinit podání podle věty první, lze je výjimečně a s uvedením důvodu učinit v listinné podobě.
Usnesení Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 29 NSČR 23/2010
Důvodem pro odmítnutí insolvenčního návrhu podle ustanovení § 128 odst. 1 IZ je jen takový kvalifikovaný nedostatek spočívající v nedodržení předepsaných náležitostí insolvenčního návrhu, pro který nelze dále pokračovat v insolvenčním řízení.
Existence splatné pohledávky
Z důvodu potřeby prokázání existence splatné pohledávky již na základě předložených listinných důkazů, by měl věřitel pečlivě zvážit, zda důkazy, které v návrhu označí a které k němu připojí, dostatečně po skutkové stránce dokládají jím tvrzenou pohledávku vůči dlužníku. Měl by tak učinit ještě před tím, než samotný insolvenční návrh podá. Pokud se věřitel nebude vůbec zabývat průkazností jím nabídnutých důkazů, nebo žádné takové důkazy ani nenabídne (zůstane jen u tvrzení, že má splatnou pohledávku vůči dlužníkovi) anebo i přes jeho domněnku, že se mu podařilo existenci splatné pohledávky prokázat, vyjde v insolvenčním řízení najevo, že věřitelem tvrzená pohledávka za dlužníkem, je pohledávkou spornou, je takové zjištění důvodem pro zamítnutí věřitelského návrhu, neboť insolvenční soud by v takovém případě nahrazoval sporné řízení týkající se takové pohledávky.
Nejvýznamnější a zřejmě také nejproblematičtěji obsahovou náležitostí věřitelského návrhu je uvedení rozhodujících skutečností, které osvědčují úpadek dlužníka. Právě na to by se měl věřitel ve snaze o úspěšnost svého návrhu v praxi nejvíce zaměřit.
Dlužník má oproti věřiteli výhodu v tom, že má dostatek informací k tomu, aby svůj úpadek popsal. Věřitelé často takovými informacemi nedisponují, přitom nesou břemeno tvrzení a břemeno důkazní ohledně všech skutečností rozhodných pro závěr, že byl osvědčen dlužníkův úpadek. Je tedy na věřiteli, aby tvrdil, že dlužník je v úpadku, tedy že má alespoň dva věřitele, peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit (neboli, že se nachází v platební neschopnosti).
Dotaz: Dobrý den, náš dlužník proti naší pohledávce z kupní smlouvy uplatnil zápočet v plné výši pohledávky, který ale neuznáváme. Je možno na základě takové pohledávky podat insolvenční návrh?
Odpověď: Pokud dlužník proti vaší pohledávce uplatnil protinárok (zápočet), jde o pohledávku spornou, která ačkoli může být splatná, nemusí být vždy v celé výši věřiteli přiznána.
Insolvenční soud není povinen provádět dokazování o tom, zda pohledávka věřitele skutečně existuje, případně v jaké výši. Naopak cílem insolvenčního soudu je pouze zjistit, zda je možné věřitelem tvrzenou splatnou pohledávku za dlužníkem osvědčit pouze na základě listin připojených k návrhu. Zjistí-li, že pohledávku takovým způsobem osvědčit (nikoli dokázat její existenci) nelze, je toto samotné zjištění důvodem pro zamítnutí insolvenčního návrhu věřitele. Účelem insolvenčního řízení není vyřešení individuálního sporu o pohledávku mezi věřitelem jako insolvenčním navrhovatelem a jeho dlužníkem, není povinností insolvenčního soudu provádět dokazování, zda pohledávka insolvenčního navrhovatele v právu skutečně existuje. Věřitel by tuto skutečnost při podání insolvenčního návrhu měl brát v potaz.
Pokud chce věřitel přihlásit spornou pohledávku, proti které dlužník již v minulosti uplatnil zápočet, je otázkou, zda tuto skutečnost zároveň soudu dokládat nebo čekat, až bude insolvenční řízení zahájeno a dlužník se proti uplatněné pohledávce ozve sám. Tak či tak je tento postup ve vztahu k zamítnutí insolvenčního návrhu soudem podle názoru autorky příspěvku velmi rizikový, má-li věřitel již před jeho zahájením povědomí o protinávrhu dlužníka. Lze doporučit insolvenční návrh podávat s pohledávkou, která je nesporná a (minimálně jedna) též vykonatelná.
Dotaz: Proti jednomu dlužníkovi má naše společnost pohledávku po lhůtě splatnosti ve výši 100 000 Kč. Dlužník nám však doposud potvrdil existenci nesplaceného závazku jen ve výši 50 000 Kč (více nám zaplatit ani nechce). Můžeme s takovou pohledávkou zahájit insolvenci dlužníka?
Odpověď: Závěr o tom, že věřitel má za dlužníkem splatnou pohledávku, je možné učinit i bez toho, aby byla přesně známa výše dlužníkova závazku. Důležité je, že zde existuje splatná pohledávka. Jestliže bude věřitel tvrdit, že má proti dlužníkovi pohledávku po lhůtě splatnosti ve výši 100 000 Kč, a dlužník potvrdí existenci nesplaceného závazku jen ve výši 50 000 Kč, pak tím bylo pro účely rozhodnutí o návrhu na prohlášení konkursu osvědčeno, že věřitel má proti dlužníkovi splatnou pohledávku, v určité výši (v tomto případě aspoň ve výši 50 000 Kč). Přesná výše pohledávky ale není v tomto okamžiku pro úspěch návrhu významná. Rozhodující je, že dlužník není schopen plnit splatný závazek svému věřiteli ani v rozsahu, který uznává.
Z uvedeného vyplývá, že pro závěr o existenci úpadku pro insolvenci není třeba činit rozdíl mezi závazky dlužníka podle jejich výše.
Mnohost věřitelů
Osvědčení mnohosti věřitelů se v mnoha případech stává překážkou pro úspěšnost věřitelského návrhu. Pro úspěch insolvenčního návrhu je totiž třeba osvědčit, že insolvenční navrhovatel a alespoň jedna další osoba má proti dlužníku splatnou pohledávku.
Věřitelé dlužníka musí být v návrhu přesně označeni a jejich pohledávky musí být co do svého důvodu, výše a splatnosti náležitě identifikovány. Dle konstantní judikatury musí věřitelský insolvenční návrh obsahovat co do vylíčení okolností, které osvědčují úpadek dlužníka, nejen konkrétní údaje o dalších věřitelích dlužníka, nýbrž i konkrétní údaje o pohledávkách takových věřitelů, včetně konkrétních údajů o splatnosti těchto pohledávek, a to v míře, která v případě, že tato tvrzení budou shledána pravdivými, dovolí insolvenčnímu soudu uzavřít, že dlužník je v úpadku.
Dotaz: Chceme podat insolvenční návrh, ale naši obchodní partneři s námi nechtějí spolupracovat při sdělování výše jejich pohledávek za stejným dlužníkem z papírenského průmyslu. Přemýšleli jsme, že bychom část naší pohledávky postoupili na spolupracujícího partnera, který ale s dlužníkem zatím žádný obchod nemá, a přihlásili se tak k návrhu na zahájení insolvenčního řízení společně. Je takový postup možný?
Odpověď: Insolvenční navrhovatel je povinen osvědčit, že on a alespoň jedna další osoba má proti dlužníku splatnou pohledávku. Za další osobu se přitom nepovažuje osoba, na kterou byla převedena některá z pohledávek insolvenčního navrhovatele proti dlužníku nebo její část v době 6 měsíců před podáním insolvenčního návrhu nebo po zahájení insolvenčního řízení. Účelové postoupení pohledávky na jiný subjekt tedy povede k zamítnutí insolvenčního návrhu, ledaže k postoupení došlo dříve než 6 měsíců před podáním insolvenčního návrhu nebo po zahájení insolvenčního řízení.
Prokázání platební neschopnosti
Věřitel může tvrdit a prokazovat, že zde existuje úpadek dlužníka buď ve formě platební neschopnosti, nebo ve formě předlužení (u právnických osob a fyzických osob podnikatelů). Velmi složitou situaci však bude mít věřitel, který by se snažil identifikovat úpadek dlužníka ve formě předlužení. Věřitelé úpadek v této formě téměř nemohou poznat, jaksi ho nevidí. Věřitel totiž zpravidla nezná celkovou ekonomickou a majetkovou kondici společnosti dlužníka. Může jen odhadovat, zda mu dlužník uhradí pohledávku splatnou v budoucnu. Úpadek ve formě předlužení lze proto označit za skrytý úpadek. Věřitel nebude mít zpravidla přístup k účetnictví dlužníka (nebude-li se jednat např. o banku poskytující úvěr, která bude mít účetní výkazy dlužníka k dispozici na základě ujednání obsaženého v úvěrové smlouvě). Velmi hrubým vodítkem mohou být účetní závěrky dlužníka, pakliže jsou tyto založeny ve sbírce listin obchodního rejstříku. Ohledně úpadku ve formě předlužení tak nadále zůstává odpovědnost především na samotných dlužnících.
Z pohledu věřitele bude zpravidla snadnější tvrdit úpadek dlužníka ve formě platební neschopnosti. Úpadek…
