12.2.7
Dlužnický insolvenční návrh
JUDr. Alena Pokorná Malachová
Insolvence nabývá na významu, stává se častým problémem podnikání a úspěšní podnikatelé se často obávají situace, že se jejich obchodní partneři dostanou do insolvence. V posledních letech roste počet firemních úpadků, které sice nerostou tak rychle jako osobní bankroty, ale postihují větší počet věřitelů a zvyšují nezaměstnanost.
Zákon o úpadku a způsobech jeho řešení formuluje možná právní řešení pro případy, kdy dlužník již nemá dostatek majetku, aby uhradil své dluhy. Účelem insolvenčního zákona a insolvenčního řízení není vytváření podmínek pro zánik nefunkčních obchodních společností, ale řešení úpadku a hrozícího úpadku dlužníka některým ze zákonem stanovených způsobů tak, aby došlo k uspořádání majetkových vztahů k osobám dotčeným dlužníkovým úpadkem nebo hrozícím úpadkem a k co nejvyššímu a zásadně poměrnému uspokojení dlužníkových věřitelů.
NahoruKdy podat insolvenční návrh?
Podat insolvenční návrh a nést s tím spojené důsledky nemají podle insolvenčního zákona všichni dlužníci, ale jen dlužník, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou – podnikatelem. Povinnost dlužníka podat návrh na zahájení insolvenčního řízení je tak v zákoně upravena pouze pro podnikatelské subjekty. Dlužník, který je podnikající právnickou osobou, nebo fyzickou osobou - podnikatelem, je povinen podat insolvenční návrh bez zbytečného odkladu poté, co se dozvěděl, nebo při náležité pečlivosti měl dozvědět o svém úpadku. Insolvenční zákon tedy zavazuje dlužníka, který podniká, k povinnému zahájení insolvenčního řízení, jakmile zjistí, že je v platební neschopnosti nebo je-li předlužen. Na fyzické a právnické osoby nepodnikatele, které by svůj úpadek, nebo hrozící úpadek měly řešit především ve formě oddlužení, povinnost podat návrh na zahájení insolvenčního řízení nedopadá.
Pokud vše napovídá tomu, že se obchodní korporace nachází v úpadku a s přihlédnutím ke všem okolnostem je více než jisté, že k nepříznivé situaci dojde, je hlavní povinností statutárního orgánu podat insolvenční návrh. Návrh je statutární orgán dlužníka povinen podat bez zbytečného odkladu poté, co se dozvěděl nebo při náležité péči měl dozvědět o tom, že korporace je v úpadku.
Povinnost podat insolvenční návrh stanoví zákon jako odpovědnost osobní, která se týká osob, které jednají za podnikatele. Insolvenční návrh podává podnikatel – fyzická osoba osobně nebo zákonní zástupci dlužníka, u právnických osob její statutární orgán nebo likvidátor, jde-li o právnickou osobu v likvidaci. Návrh, který byl podaný statutárním orgánem dlužníka, je dlužnickým návrhem, nikoli věřitelským. Zákon zavazuje dlužníka, aby insolvenční řízení zahájil, neboť by v případě nepodání insolvenčního návrhu odpovídal věřitelům za škodu.
NahoruNáležitosti návrhu dlužníka na zahájení insolvenčního řízení
Co se týče obecných náležitostí návrhu na zahájení insolvenčního řízení, zákon vymezuje okruh identifikátorů pro fyzické a právnické osoby a okruh skutečností, které musí být v návrhu uvedeny. Navrhovatel musí především uvést skutečnosti, které osvědčují jeho úpadek, nebo hrozící úpadek, musí označit důkazy k prokázání svých tvrzení a přesně vymezit, čeho se svým návrhem domáhá. V případě návrhu na zahájení insolvenčního řízení se navrhovatel může domáhat pouze rozhodnutí o úpadku dlužníka. V případě, že spolu s návrhem na zahájení insolvenčního řízení podá navrhovatel také návrh na způsob řešení úpadku, nebo hrozícího úpadku, může se domáhat v petitu svého návrhu také rozhodnutí o způsobu řešení úpadku, respektive úpadku hrozícího.
NahoruCo vše má být obsahem návrhu?
Dlužník musí ve svém návrhu specifikovat především svůj majetek, své věřitele a své případné zaměstnance. Ze zákona pro dlužníka jednoznačně vyplývá povinnost veškerá tvrzení označená v návrhu na zahájení insolvenčního řízení doložit listinami. Insolvenční zákon také podrobně popisuje náležitosti seznamu majetku a seznamu závazků, který bude dlužník v rámci svého návrhu specifikovat. Především u seznamu závazků vyžaduje insolvenční zákon velmi podrobné uvedení všech skutečností o jednotlivých závazcích dlužníka včetně stanoviska dlužníka k jednotlivým závazkům, tj. zda tyto závazky uznává, nebo popírá, případně z jakého důvodu a v jaké výši. Pokud dlužník nezaměstnává žádné osoby, musí tuto skutečnost výslovně uvést v textu svého návrhu.
Po novele z roku 2019 již není nutné, aby dlužník ke svému návrhu na povolení oddlužení přikládal (z hlediska přípravy, sepisu a podání návrhu problematický) seznam svých závazků s uvedením svých věřitelů. Dlužník má stále povinnost tvrdit a osvědčit svůj vlastní (hrozící) úpadek, tedy jinými slovy: bude muset uvést alespoň 2 své věřitele a jejich pohledávky v intencích ustanovení § 3 IZ.
Dotaz: Jak naše společnost pozná, že má na sebe podat insolvenční návrh?
Odpověď: Dlužník má povinnost podat insolvenční návrh sám na sebe, pokud má alespoň dva věřitele, kterým neplatí po lhůtě splatnosti, nebo je předlužen, což znamená, že jeho závazky k věřitelům jsou vyšší, než tržní hodnota jeho majetku. Podnikatel by tak měl mít stálý přehled o své hodnotě majetku, o jeho likviditě, svých dluzích a o splatnosti těchto dluhů.
I když je obchodní korporace zatím schopna platit své splatné závazky, musí vyhlásit svůj úpadek, když je tržní hodnota majetku korporace nižší, než jsou její závazky. Závazky společnosti lze snadno zjistit z účetnictví. Tržní hodnota majetku se zjišťuje obtížněji. Přesto manažeři nemohou rezignovat na svou povinnost být v tomto směru v obraze.
NahoruCo dlužníka čeká po podání návrhu?
Teprve poté, co je podán insolvenční návrh, se rozbíhá insolvenční řízení. Pokud návrh nepodá sám dlužník, porušuje zákon a může tak učinit i věřitel. Insolvenční řízení má několik fází. Úvodní fáze insolvenčního řízení, která končí rozhodnutím o úpadku, probíhá rychleji, pokud podá návrh sám dlužník. Zde má soud povinnost rozhodnout v zákonné lhůtě 15 dní a rozhodnutí o úpadku je tak velmi rychlé. Pak se rozbíhá realizační fáze insolvenčního řízení, kdy se zpeněžuje majetek dlužníka a výtěžek se rozděluje mezi věřitele, což je podstatou insolvenčního řízení.
NahoruPostup insolvenčního soudu po podání dlužnického návrhu
Insolvenční soud je povinen se návrhem na zahájení insolvenčního řízení zabývat ihned po jeho doručení věcně příslušnému soudu. Ze strany insolvenčního soudu bude prvním úkonem vůči podanému návrhu vydání vyhlášky o zahájení insolvenčního řízení.
Insolvenční soud, který je věcně a místně příslušný pro vedení konkrétního řízení, musí do sedmi dnů přezkoumat podaný návrh, pokud jde o jeho určitost a srozumitelnost. Nebude-li návrh na zahájení insolvenčního řízení tyto podmínky splňovat, dojde k odmítnutí návrhu, aniž by dlužník byl vyzýván k odstranění jeho vad.
Ke splnění povinnosti podat insolvenční návrh zákon vyžaduje, aby byl návrh podán řádně, tedy bez vad. Povinnost podat insolvenční návrh není splněna, je-li řízení vinou navrhovatele zastaveno, nebo je-li insolvenční návrh odmítnut. Dlužník se tedy povinnosti podat insolvenční návrh nezprostí formálním podáním návrhu, který vykazuje vady, ať již z hlediska věcného obsahu nebo jeho úplnosti nebo je-li návrh podán u věcně nepříslušného soudu. V insolvenčním řízení nevyzývá soud k odstranění vad návrhu tak, jako je tomu v občanském soudním řízení podle § 43 OSŘ. Není-li insolvenční návrh podán u věcně příslušného soudu, mohlo by dojít k porušení povinnosti podat insolvenční návrh bez zbytečného odkladu po zjištění úpadku. Stejně tak nelze hovořit o splnění popisované povinnosti tím, že dojde k podání insolvenčního návrhu dlužníkem nepříslušnému soudu. Podle insolvenčního zákona dochází k zahájení insolvenčního řízení až v okamžiku, kdy insolvenční návrh dojde, tedy je doručen, a ne např. pouze předán k poštovní přepravě věcně příslušnému soudu.
Dotaz: Naše společnost na sebe bude podávat insolvenční návrh. Je možné soudu navrhnout řešení, jakým se chceme z nepříznivé finanční situace dostat?
Odpověď: Dlužník má možnost podat spolu s návrhem na zahájení insolvenčního řízení návrh na způsob řešení svého úpadku nebo hrozícího úpadku. Dlužník má možnost v případě, že nechce s návrhem na zahájení insolvenčního řízení spojit přímo návrh na způsob řešení svého úpadku, nebo hrozícího úpadku, uvést v návrhu, jakým způsobem by chtěl svou úpadkovou situaci řešit. Uvedení takových skutečností nelze zaměňovat s podáním řádného návrhu na způsob řešení úpadku nebo hrozícího úpadku dlužníka. Dlužník musí v takovém případě počítat s tím, že bude věcí insolvenčního soudu, jak rozhodne.
NahoruNávrh na způsob řešení úpadku, nebo hrozícího úpadku dlužníka
Jak již bylo výše uvedeno spolu s návrhem na zahájení insolvenčního řízení, může dlužník podat také návrh na způsob řešení jeho úpadku některým ze způsobů, který předpokládá insolvenční zákon. Dlužník, který takto aktivně vystupuje v průběhu insolvenčního řízení, nepochybně hodlá svůj úpadek řešit některou z nelikvidačních forem, které jsou předpokládány právní úpravou. Může se tedy domáhat řešení svého úpadku, nebo hrozícího úpadku reorganizací, případně oddlužením.
Spolu s návrhem na zahájení insolvenčního řízení může dlužník předložit reorganizační plán, který byl již přijatý všemi skupinami věřitelů, které budou v reorganizačním plánu a v návrhu dlužníka vymezeny. V takovém případě může insolvenční soud spojit s rozhodnutím o úpadku i rozhodnutí o způsobu řešení úpadku dlužníka reorganizací.
Dlužník, který spojí s návrhem na zahájení řízení návrh na povolení oddlužení, musí počítat s rizikem, které mu vyplývá z insolvenčního zákona. Jestliže insolvenční soud návrh na povolení oddlužení odmítne, vezme na vědomí zpět jeho zpětvzetí, nebo jej zamítne, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem. Dlužník, který se rozhodne postupovat tak, že spojí návrh na zahájení insolvenčního řízení s návrhem na povolení oddlužení, by měl přistoupit k podání návrhu se vší vážností. Podaný návrh je třeba učinit již od samého začátku perfektním, případně dostatečně rychle reagovat na výzvu soudu k doplnění tohoto návrhu. Dlužník by měl dále důkladně zvážit své ekonomické možnosti. O způsobu řešení úpadku dlužníka totiž nebude rozhodovat dlužník sám, ale věřitelé při hlasování na schůzi věřitelů. V tomto směru může dlužník předejít nejistotě ve vztahu ke způsobu řešení jeho úpadku, nebo hrozícího úpadku oddlužení tím, že si stanoviska nezajištěných věřitelů zajistí mimo schůzi věřitelů, tj. hlasováním věřitelů.
Dotaz: Pokud naše společnost nepodá včas insolvenční návrh, i když bude předlužená, co se stane? Kdo za to bude odpovídat? Náš finanční ředitel nebo jednatel?
Odpověď: Zákon nestanoví žádnou lhůtu pro případ, že jsou zde podmínky pro podání insolvenčního návrhu. Jde o povinnost, kterou musí dlužník splnit okamžitě anebo alespoň bez zbytečného odkladu. Úpadek má dvě formy. Jde o tzv. platební neschopnost a předlužení. U platební neschopnosti vzniká povinnost podat insolvenční návrh, pokud má dlužník alespoň dva věřitele a neplatí jejich splatné pohledávky déle než 30 dní. Předlužení je stav, kdy závazky dlužníka jsou vyšší, než reálná hodnota jeho majetku. Je přitom třeba zdůraznit, že zde jde o skutečnou tržní hodnotu majetku, nikoli o účetní stav. Manažeři musí stav průběžně objektivizovat, a když zjistí, že závazky jsou vyšší, než skutečná hodnota majetku, musí podat insolvenční návrh. Hlavní odpovědnost nesou finanční ředitelé a členové statutárních orgánů obchodních korporací, kteří mají povinnost průběžně se orientovat v reálné hodnotě majetku, který spravují. V případě nepodání insolvenčního návrhu vzniká celá řada důsledků zejména pro statutární zástupce firem, kteří odpovídají věřitelům osobně a neomezeně celým svým majetkem. Základ tkví v tom, že společnost má ze zákona povinnost podat insolvenční návrh sama na sebe. Pokud společnost návrh nepodá, odpovídají věřitelům osobně manažeři firmy. Platí zde pravidlo “neplatí firma, platí manažer“. Finanční ředitelé mohou odpovídat věřitelům společně s jednateli, nebo jen uvnitř společnosti, podle toho, jakou mají smlouvu. V případě, že jednatel společnosti s ručením omezeným nepodá insolvenční návrh, tak odpovídá věřitelům za újmu, která jim tím vznikne a je povinen platit ze svých vlastních prostředků, což je poměrně tvrdá sankce.
Porušení povinnosti podat návrh může vést v případě, že je na základě věřitelského insolvenčního návrhu prohlášen úpadek korporace k situaci, kdy insolvenční správce je oprávněn po členech orgánů korporace žádat, aby vydali do majetkové podstaty veškerý majetkový prospěch, který získali od korporace za období dvou let před právní mocí rozhodnutí o úpadku, pokud věděli nebo mohli vědět, že korporace je v úpadku. Pokud dojde k porušení povinnosti statutárního orgánu či likvidátora podat insolvenční návrh, dopustí se jednání, resp. nejednání, které zapříčiní vznik odpovědnosti vůči věřitelům, kterým může tímto způsobit škodu či jinou újmu. Škodu či újmu, kterou věřitel utrpěl, však s jistotou můžeme určit až po skončení insolvenčního řízení, neboť škoda představuje rozdíl mezi výší pohledávky zjištěné v insolvenčním řízení a skutečnou částkou, kterou věřitel obdržel.
NahoruTrestněprávní odpovědnost za nepodání dlužnického návrhu
Kromě povinnosti nahradit škodu věřitelům ze svých vlastních prostředků mohou manažeři odpovídat i trestně-právně. Nejčastěji jde o trestný čin zvýhodňování věřitele. Podstatou insolvenčního řízení je totiž uspokojení všech věřitelů rovnoměrně a ne jen některých. Když dlužník nepodá včas insolvenční návrh, zpravidla platí jen některým věřitelům a jiným ne. Tím zvýhodňuje jedny věřitele na úkor druhých.
Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 3. 2004, sp. zn. 8 Tdo 242/2004
Zvýhodnění věřitele spočívá v tom, že se mu od dlužníka, který není schopen plnit své splatné závazky, dostalo plnění neodpovídajícího zásadě poměrného uspokojení, a to na úkor ostatních věřitelů téhož dlužníka. Plnění, jež neodpovídá zásadě poměrného uspokojení, může být za takových okolností věřiteli poskytnuto i vzájemným započtením objektivně existujících pohledávek.
NahoruOdpovědnost za návrh podaný opožděně
V případě, kdy statutární orgán návrh sice podá, ale již opožděně, je jeho povinnost splněna pouze částečně. Nejasnosti týkající se významu pojmu podat návrh "bez zbytečného odkladu" částečně odstranilo níže uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu.
Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR pod sp. zn. 32 Cdo 2484/2012 ze dne 10. 12. 2013, ze kterého je třeba vyvodit, že jde o velmi krátkou lhůtu, jíž je míněno bezodkladné, neprodlené, bezprostřední či okamžité jednání směřující ke splnění povinnosti či k učinění právního úkonu či jiného projevu vůle, přičemž doba trvání lhůty bude záviset na okolnostech konkrétního případu. Jde o lhůtu v řádu dnů, maximálně týdnů, v co nejkratším časovém úseku.
I přes to však zřejmě i v budoucnu bude v praxi docházet při řešení otázky podání insolvenčního návrhu k potížím, když zákon nestanovil jednoznačnou lhůtu a ani výše uvedené rozhodnutí nepodává zcela jasnou odpověď.
Od statutárního orgánu se vyžaduje,…
