9.13.2 Odpovědnost zaměstnavatele za škodu

9.13.2

Odpovědnost zaměstnavatele za škodu

JUDr. Vladimíra Knoblochová

V pracovněprávních vztazích odpovídá zaměstnavatel zaměstnanci za škodu, která mu vznikla při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním porušením právních povinností nebo úmyslným jednáním proti dobrým mravům.

Zákoník práce přitom rozlišuje následující druhy odpovědnosti zaměstnavatele za škodu:

• obecná odpovědnost,

• odpovědnost při odvracení škody,

• odpovědnost na odložených věcech,

• odpovědnost za škodu při pracovních úrazech a nemocech z povolání (tato odpovědnost bude předmětem samostatné kapitoly).

 NahoruObecná odpovědnost zaměstnavatele za škodu

Zaměstnavatel odpovídá v souladu s ustanovením § 265 odst. 1 ZP zaměstnanci za škodu, která mu vznikla při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním porušením právních povinností nebo úmyslným jednáním proti dobrým mravům. Jde o tzv. objektivní odpovědnost, kdy není významné, zda zaměstnavatel škodu zavinil či nikoli, rozhodující je pouze to, že zaměstnanci vznikla škoda při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním. Ke vzniku odpovědnosti zaměstnavatele za škodu je tedy třeba, aby byly splněny následující předpoklady:

• zaměstnanci vznikla škoda při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním,

• škoda vznikla v důsledku porušení právní povinnosti či v důsledku úmyslného jednání proti dobrým mravům, přičemž není významné, kdo takovou právní povinnost porušil,

• existence příčinné souvislosti mezi porušením právní povinnosti či úmyslným jednáním proti dobrým mravům a vznikem škody.

Zaměstnavatel dále odpovídá zaměstnanci v souladu s ustanovením § 265 odst. 2 ZP za škodu, kterou mu způsobili porušením právních povinností v rámci plnění pracovních úkolů zaměstnavatele zaměstnanci jednající jeho jménem. Ke škodě přitom může dojít i mimo pracoviště a jde o škodu, která vznikla mimo plnění pracovních úkolů zaměstnancem. Předpokladem pro vznik odpovědnosti za škodu v tomto případě je, že ke škodě došlo následkem porušení právních povinností jinými zaměstnanci v rámci plnění úkolů zaměstnavatele. Ke vzniku odpovědnosti zaměstnavatele za škodu je tedy třeba, aby byly splněny následující předpoklady:

• zaměstnanci vznikla škoda, přičemž tato škoda vznikla i jinak, než při plnění pracovních úkolů,

• škoda vznikla v důsledku porušení právních povinností v rámci plnění pracovních úkolů zaměstnavatele zaměstnanci jednajícími jeho jménem,

• existence příčinné souvislosti mezi porušením právních povinností a vznikem škody.

V soudní praxi byla uplatňována náhrada škody podle tohoto ustanovení např. v souvislosti s tím, že zaměstnanci nebylo vydáno při skončení pracovního poměru ze strany personalisty zaměstnavatele potvrzení o zaměstnání, v důsledku čehož mu vznikla škoda ve výši ušlého výdělku, které by dosáhnul v novém zaměstnání, pokud by se potvrzením prokázal a dále např. v souvislosti s vydáním nepravdivého pracovního posudku. Zajímavým rozsudkem byl i rozsudek, který se zabýval případem, kdy byla zaměstnanci navržena dohoda o rozvázání pracovního poměru z důvodů uvedených v § 52 písm. a) až c) ZP, ač zaměstnanec zaměstnavatele, který dohodu navrhnul, věděl, že tento důvod není naplněn. Následně zaměstnavatel odmítnul odstupné uhradit s tím, že nárok na odstupné nevzniknul. Soud dospěl k závěru, že zaměstnavatel v takovém případě odpovídá zaměstnanci za vzniklou škodu (viz judikát citovaný níže).

Porušil-li zaměstnanec jednající jménem zaměstnavatele své právní povinnosti tím, že jinému zaměstnanci navrhl za zaměstnavatele uzavření dohody o rozvázání pracovního poměru z důvodu uvedeného v ustanovení § 46 odst. 1 písm. a) až c) zákona č. 65/1965 Sb., nyní § 52 písm. a) až c) ZP, ačkoliv věděl (musel vědět), že takový důvod ve skutečnosti nebyl naplněn, přijme-li zaměstnanec návrh na rozvázání pracovního poměru dohodou v přesvědčení, že poskytnuté údaje jsou pravdivé a že tedy rozvazuje pracovní poměr z důvodu uvedeného v ustanovení § 46 odst. 1 písm. a) až c) zákona č. 65/1965 Sb., nyní § 52 písm. a) až c) ZP, a ukáže-li se, že zaměstnanci nevznikl nárok na odstupné, odpovídá zaměstnavatel podle ustanovení § 187 odst. 2 zákona č. 65/1965 Sb., nyní § 265 odst. 2 ZP zaměstnanci za škodu, která mu byla způsobena porušením této právní povinnosti.

Podle ustanovení § 265 odst. 3 ZP zaměstnavatel neodpovídá zaměstnanci za škodu na dopravním prostředku, pokud jej použil při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním bez jeho souhlasu. Rovněž neodpovídá za škodu, která vznikne na nářadí, zařízeních a předmětech zaměstnance potřebných pro výkon práce, které použil bez jeho souhlasu.

 NahoruOdpovědnost při odvracení škody

Již v úvodu této kapitoly byla zdůrazněna tzv. zásada prevence v pracovněprávních vztazích a povinnosti předcházet škodám. V případě, že zaměstnanec utrpí věcnou škodu při odvracení škody hrozící zaměstnavateli nebo nebezpečí hrozící životu nebo zdraví, odpovídá mu zaměstnavatel za vzniklou škodu, pokud škoda nevznikla úmyslným jednáním zaměstnance a zaměstnanec si počínal způsobem přiměřeným okolnostem. Totéž platí i pro účelně vynaložené náklady.

Ke vzniku odpovědnosti zaměstnavatele za škodu je tedy třeba, aby byly splněny následující předpoklady:

• vznik věcné škody nebo vznik nákladů účelně vynaložených při odvracení hrozící škody, přičemž musí být splněna podmínka, že nebezpečí zaměstnanec úmyslně nevyvolal,

• plnění povinnosti ze strany zaměstnance neodkladně zakročit k odvrácení škody hrozící zaměstnavateli, a to způsobem přiměřeným okolnostem,

• existence příčinné souvislosti mezi vznikem věcné škody nebo účelně vynaložených nákladů a plněním povinnosti neodkladně zakročit.

Právo na náhradu škody za stejných podmínek má i zaměstnanec, který takto odvracel nebezpečí hrozící životu nebo zdraví, jestliže by za škodu odpovídal zaměstnavatel.

 NahoruOdpovědnost na odložených věcech

Zaměstnavatel v souladu s ustanovením § 267 ZP odpovídá zaměstnanci za škodu na věcech, které se obvykle nosí do práce a které si zaměstnanec odložil při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním na místě k tomu určeném nebo obvyklém.

Ke vzniku odpovědnosti zaměstnavatele za škodu na odložených věcech je tedy třeba, aby byly splněny následující předpoklady:

• odložení věcí při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním na místě k tomu určeném nebo obvyklém,

• vznik škody na odložených věcech,

• oznámení vzniku škody zaměstnavateli bez zbytečného odkladu, nejpozději do 15 dnů ode dne, kdy se zaměstnanec o škodě dověděl.

 NahoruVěci, které se obvykle nosí do práce

Nejprve je nutné si vysvětlit, co se rozumí věcmi, které se obvykle nosí do práce. Zákoník práce bohužel definici těchto věcí neobsahuje. Vždy ale bude záležet na tom, jakou práci…