8.1.1.1 Poplatník daně z příjmů, zdaňovací období
Ing. Zdeněk Morávek
S. r. o. jako poplatník daně
Daň příjmů je upravena zákonem č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, v platném znění. Společnost s ručením omezeným je v souladu s § 17 odst. 1 písm. a) ZDP poplatníkem daně z příjmů právnických osob.
Poplatníci daně z příjmů se dělí na daňové rezidenty ČR nebo daňové nerezidenty.
Daňoví rezidenti
Daňovými rezidenty se rozumí s. r. o., které mají na území České republiky své sídlo nebo místo svého vedení, kterým se rozumí adresa místa, ze kterého je poplatník řízen. Tyto s. r. o. mají daňovou povinnost, která se vztahuje jak na příjmy plynoucí ze zdroje na území České republiky, tak i na příjmy plynoucí ze zdrojů v zahraničí, jedná se o tzv. celosvětovou daňovou povinnost.
Daňoví nerezidenti
Daňovými nerezidenty se rozumí s. r. o., které nemají na území České republiky své sídlo. Tyto s. r. o. mají daňovou povinnost, která se vztahuje pouze na příjmy ze zdrojů na území České republiky.
Ještě jednou je nutné upozornit, že sídlem se nerozumí pouze sídlo, ale také místo vedení, kterým se rozumí adresa, ze kterého je s. r. o. řízena. Toto ustanovení má zamezit účelovému přenosu daňového rezidentství do jiných států s příznivějším daňovým režimem.
S. r. o. vykonávající svou podnikatelskou činnost na území ČR zaregistruje své sídlo na území státu Belize, který je považován za daňový ráj. Jedná se ale pouze o „prázdnou” adresu bez administrativního a personálního zázemí. Fakticky je společnost řízena z území ČR.
Na základě § 17 odst. 3 ZDP se i nadále bude jednat o daňového rezidenta ČR. Pokud by došlo k tomu, že společnost bude naplňovat i podmínky pro daňové rezidenství státu registrace, rozhodující bude ustanovení příslušné smlouvy o zamezení dvojího zdanění, pokud je uzavřena.
K uvedené problematice vydalo MF ČR sdělení čj. 251/122 867/2000 k výkladu pojmů „místo vedení” a „skutečný vlastník”. Podle tohoto materiálu je místo vedení obvykle místem, kde ředitel společnosti nebo skupina jejích představitelů (např. správní rada) přijímá svá rozhodnutí, jinými slovy místem, kde jsou určovány činnosti, které mají být provedeny podnikem jakožto celkem. Ještě obecněji je lze definovat jako místo, kde je formulována a odkud je nařizována praktická politika podniku s konečným účinkem. V tomto místě se také běžně nachází přiměřené věcné a personální vybavení pro takovouto činnost.
Zdaňovací období
Aby bylo možno stanovit a vypočítat daň, je nutné nejdříve určit základ daně. Základ daně se posuzuje za zdaňovací období. Nejdříve je tedy nutné specifikovat, co se zdaňovacím obdobím rozumí.
Zdaňovací období je určité časové období, za které se daň stanoví, a to tak, že se za toto období zjistí základ daně a z něj pak výše daňové povinnosti.
Zdaňovací období pro poplatníky daně z příjmů, kteří jsou právnickými osobami, vymezuje § 21a ZDP. U právnických osob ZDP upravuje čtyři varianty zdaňovacího období:
1. Kalendářní rok – jedná se o nejtypičtější a v praxi nejčastější případ, který přináší i nejméně problémů. Zdaňovací období začíná 1. ledna a končí 31. prosince.
2. Hospodářský rok – podle § 3 odst. 2 ZoÚ je to účetní období, které začíná prvním dnem jiného měsíce, než je leden, opět se jedná o nepřetržitě po sobě jdoucích dvanáct měsíců. Přechod z kalendářního roku na hospodářský rok je nutné oznámit místně příslušnému správci daně nejméně tři měsíce před plánovanou změnou. Správce daně však o této změně nijak nerozhoduje, zcela postačující je tedy včasné oznámení. Takovouto změnu účetního období ale může účetní jednotka v běžném účetním období provést pouze jednou. Důvodem pro volbu hospodářského roku jako účetního a zdaňovacího období bývá např. vliv sezonnosti na činnost poplatníka (zemědělství, cestovní ruch atd.), nebo vazba na zahraniční podmínky (dceřiná společnost zahraničního subjektu),
3. Období od rozhodného dne fúze nebo převodu jmění na člena právnické osoby anebo rozdělení obchodní korporace do konce kalendářního roku nebo hospodářského roku, ve…
