16.17 Společnická žaloba
Mgr. Markéta Káninská
Právní úpravě společnické žaloby jsou věnována ustanovení § 157 až 160 ZOK. Oprávnění podat společnickou žalobu představuje jedno z důležitých účastnických práv společníka, jehož prostřednictvím může kterýkoli společník aktivně prosazovat ochranu zájmů společnosti. Proto je také úprava společnické žaloby řazena do oddílu týkajícího se práv a povinností společníků.
Společnická žaloba je termín užívaný přímo ZOK. Vedle toho se lze v právní praxi setkat rovněž s dalšími termíny – „derivativní žaloba”, „žaloba pro socio” či „žaloba ut singuli”, které jsou však po obsahové stránce totožné.
Společnická žaloba není v našem právním řádu žádnou novinkou, v předchozí právní úpravě měla svůj předobraz v ustanovení § 131a ObchZ. Zákonodárce v rámci tvorby ZOK tento jediný paragraf významně rozšířil, přičemž výslovně zakotvil některá pravidla, která byla do té doby dovozována jen judikaturou obecných soudů. Nutno ovšem dodat, že i přes rozšíření úpravy tohoto institutu zůstávají i nadále nedořešeny některé palčivé otázky, které praxe řešila již v době platnosti a účinnosti ObchZ, zejména otázka praktické využitelnosti tohoto institutu ve vztahu k ochraně společnosti před případným šikanózním jednáním ze strany nespokojených minoritních společníků.
Podstata a účel společnické žaloby
Společnická žaloba představuje nástroj, jehož prostřednictvím se může kterýkoli společník podílet na ochraně zájmů společnosti tím, že se za společnost domáhá náhrady újmy (majetkové i nemajetkové) způsobené společnosti jednatelem, členy dozorčí rady či vlivnou osobou, případně se za společnost domáhá splnění vkladové povinnosti jiného společníka nebo jeho vyloučení ze společnosti pro neplnění vkladové povinnosti. Společníci tedy primárně nehájí své vlastní osobní zájmy, ale prosazují nároky příslušející společnosti.
Společnická žaloba směřuje primárně vůči jednání členů orgánů společnosti, a to především vůči jednatelům coby statutárnímu orgánu, u nichž lze jen stěží očekávat, že by v případě újmy způsobené společnosti upřednostnili zájmy společnosti před svými vlastními zájmy a sami sebe jménem společnosti žalovali na náhradu újmy. Zjednodušeně řečeno, zákonodárce v těchto případech přepokládá vždy konflikt zájmů jednatele se zájmy společnosti. Uvedené samozřejmě nevylučuje, zvláště v případě, kdy má společnost více jednatelů, aby některý z jednatelů přistoupil za společnost k vymáhání újmy vůči jinému jednateli či členu dozorčí rady (je-li zřízena). Takový postup by ostatně odpovídal zákonu a bezchybnému výkonu péče řádného hospodáře. Pokud se tak ovšem nestane, jsou zde zákonné mechanismy, jak tohoto výsledku dosáhnout jinými prostředky.
Nicméně jak již shora uvedený alternativní název „derivativní žaloba” napovídá, postup společníků bude zpravidla podroben určitým omezením, neboť zákonodárce neumožňuje bez dalšího společníkovi žalovat jménem společnosti členy jejích orgánů či jiné společníky.
Společnickou žalobu, u níž společník společnost toliko zastupuje, je třeba striktně odlišovat od žalob uplatňovaných společníky osobně vůči členům orgánů společnosti z důvodu, že jim tento člen svým jednáním způsobil újmu. V těchto případech vystupuje společník sám za sebe, hájí své zájmy a uplatňuje výlučně své osobní nároky.
Jaké nároky lze společnickou žalobou uplatnit
Společnickou žalobou lze uplatnit tato práva:
-
domáhat se náhrady újmy proti jednateli, členovi dozorčí rady, nebo vlivné osobě,
-
domáhat se splnění případné povinnosti jednatele či člena dozorčí rady plynoucí z dohody ve smyslu § 53 odst. 3 ZOK (tj. dohody společnosti a jednatele či člena dozorčí rady o vypořádání újmy způsobené porušením péče řádného hospodáře),
-
domáhat se splnění vkladové povinnosti proti společníkovi, který je v prodlení s jejím splněním,
-
domáhat se vyloučení společníka ze společnosti soudem pro neplnění vkladové povinnosti.
Vedou se diskuse o tom, zda je možné tyto nároky ještě dále modifikovat odlišnou úpravou ve společenské smlouvě. Všichni se shodují v tom, že výčet nároků, které mohou být společnickou žalobou uplatněny, není možné společenskou smlouvou zúžit, v tomto směru je zákonná úprava kogentní. Je však otázkou (dosud spolehlivě nezodpovězenou), zda je možné, aby společenská smlouva naopak nároky uplatňované společnickou žalobou rozšířila (např. na vydání prospěchu, který jednatel či člen dozorčí rady získal v důsledku porušení zákazu konkurence, případně na vynucování plnění fiduciárních povinností členů orgánů společnosti). Shodně jako autoři komentáře k zákonu o obchodních korporacích nakladatelství C. H. Beck se domnívám, že takové rozšíření možné je, neboť jde ruku v ruce s účelem derivativních žalob a nemůže být společnosti v žádném případě na škodu.
Dohoda podle § 53 odst. 3 ZOK
Pokud člen orgánu způsobí porušením povinnosti péče řádného hospodáře společnosti újmu, může se s ním společnost dohodnout na jejím vypořádání. Předmětem takové dohody je tedy především popis způsobu, jakým bude újma způsobená členem orgánu společnosti nahrazena, a rovněž specifikace s tím souvisejících lhůt. Je zřejmé, že taková dohoda bude mít pro společnost zásadní význam (zejména pokud se bude týkat nezanedbatelné částky), a protože ji bude za společnost uzavírat její jednatel (který v takovém případě nemusí jednat zcela objektivně), vyžaduje zákon k účinnosti dohody coby kontrolní mechanismus ještě souhlas valné hromady učiněný kvalifikovanou dvoutřetinovou většinou hlasů všech společníků.
Dohoda o vypořádání újmy schválená valnou hromadou předepsaným způsobem vylučuje, aby náhradu téže újmy za společnost vymáhal její společník prostřednictvím společnické žaloby. Jedinou výjimku představují smlouvy uzavřené s členem orgánu společnosti, který je současně jejím jediným společníkem nebo ovládající osobou; v tomto případě se lze společnickou žalobou domáhat řádného splnění náhrady způsobené újmy jako by žádná dohoda o jejím vypořádání uzavřena nebyla.
I ve shora uvedeném případě zůstávají uzavřené dohody o vypořádání újmy nadále platné, ve vztahu k příslušnému společníkovi však budou relativně neúčinné, tedy tento společník nebude povinen je respektovat.
Lhůta pro splnění vkladové povinnosti
Při založení společnosti je společník povinen splnit svou vkladovou povinnost ve lhůtě určené společenskou smlouvou, nejpozději však do pěti let od vzniku společnosti. Při zvyšování základního kapitálu je určující lhůta uvedená v prohlášení o převzetí vkladové povinnosti.
Dostane-li se společník do prodlení se splněním vkladové povinnosti, je povinen uhradit společnosti rovněž úrok z prodlení z dlužné částky, který činí, neurčí-li společenská smlouva jinak, dvojnásobek sazby zákonného úroku z prodlení . Společnickou žalobou lze samozřejmě v takovém případě nárokovat i vzniklý úrok z prodlení, neboť tento je příslušenstvím vymáhané pohledávky představované nesplaceným peněžitým vkladem.
Aktivní legitimace – kdo podává společnickou žalobu
Aktivně legitimovanou k podání žaloby (žalobcem) je výhradně společnost, nikoli společník, jak by se mohlo na první pohled zdát. Společnost se rovněž stává účastníkem řízení.
Společník jako zákonný zástupce společnosti
Společník, který jménem společnosti podává společnickou žalobu, se ve smyslu ustanovení § 21 odst. 2 OSŘ stává jediným zákonným zástupcem společnosti pro toto soudní řízení , tzn. že nikdo jiný (dokonce ani jednatel coby statutární orgán společnosti) nemůže za společnost v tomto řízení jednat. Zákonné zastoupení společníka se nevyčerpává pouze absolvováním prvoinstančního řízení, ale trvá i v případném řízení o opravných prostředcích a rovněž v řízení o výkonu rozhodnutí či v exekučním řízení.
Musí společník po celou dobu řízení o společnické žalobě zůstat společníkem společnosti?
Účast společníka podávajícího žalobu ve společnosti bude posuzována jako jedna z podmínek soudního řízení již při jeho zahájení. Nabízí se však otázka, co se stane v případě, kdy společník kdykoliv v průběhu soudního řízení ukončí svou účast ve společnosti, tj. přestane být jejím společníkem.
Částečnou odpověď na tuto otázku nám může poskytnout rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 9. 2011, sp. zn. 29 Cdo 2295/2010, ve kterém se Nejvyšší soud ČR zabýval tím, zda lze v průběhu řízení o (derivativní) žalobě odstranit překážku postupu řízení spočívající v tom, že zástupce společnosti nesplňoval v době podání žaloby podmínky pro vznik zákonného zastoupení.
Za podstatné ze skutkového stavu považujeme, že akcionář v době podání žaloby nesplňoval zákonem stanovenou hranici pro postavení kvalifikovaného akcionáře, neboť na rozdíl od společnosti s ručením omezeným může akcionářskou žalobu u akciové společnosti podat pouze tzv. kvalifikovaný akcionář (ObchZ v té době vyžadoval, aby podíl akcionáře na základním kapitálu přesahoval 5 %). Nicméně novelou ObchZ došlo s účinností k 1. 12. 2009 ke snížení zákonem stanovené hranice pro splnění podmínek kvalifikovaného akcionáře a nově postačovalo, pokud akcionář dosáhl 5% podílu na základním kapitálu společnosti.
Nejvyšší soud tehdy uzavřel, že cit.: „Zástupkyně nepodala žalobu v projednávané věci vlastním jménem, ale v zastoupení společnosti, která je k jejímu podání věcně legitimována. Předmětem zkoumání je tedy jen to, zda byla zástupkyně oprávněna v zastoupení společnosti žalobu podat, popřípadě zda za situace, kdy žalobkyně nebyla oprávněna společnost zastupovat v době podání žaloby, postačí, byla-li k jejímu zastupování oprávněna v době rozhodování odvolacího soudu. Již v usnesení uveřejněném pod číslem 64/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyšší soud formuloval závěr, že jestliže opravný prostředek podala za právnickou osobu osoba, která není oprávněna za ni jednat (§ 21 odst. 1 OSŘ), a jestliže statutární orgán právnické osoby ani dodatečně tento procesní úkon neschválí, soud řízení o takovém podání zastaví. Z uvedeného a contrario plyne, že dojde-li následně k odstranění nedostatku oprávnění podat za právnickou osobu opravný prostředek, lze v řízení pokračovat a o tomto opravném prostředku rozhodnout. Tak tomu je i v projednávané věci; nebyla-li zástupkyně oprávněna podat za žalobkyni žalobu a následně takové oprávnění v důsledku změny právního předpisu nabyla, došlo k odstranění překážky v postupu řízení, a soud proto měl rozhodnutí soudu prvního stupně o zastavení řízení zrušit a věc mu vrátit k projednání a rozhodnutí.”
Nejvyšší soud ČR tak korigoval závěry nižších soudů, které vyžadovaly, aby akcionář splňoval podmínku kvalifikované účasti na společnosti již ke dni podání žaloby, byť by to bylo prokázáno dodatečně až v průběhu řízení o žalobě.
Uvedené rozhodnutí tak striktně odlišilo aktivní legitimaci společnosti coby subjektu, kterému svědčí právo podat společnickou žalobu a zahájit tak soudní řízení, od „pouhého” zástupčího oprávnění společníka v tomto řízení. Nedostatek zástupčího oprávnění společníka (akcionáře) dle Nejvyššího soudu ČR nevede bez dalšího k zastavení řízení, ale může být v rámci řízení dodatečně zhojen (např. tím, že akcionář požadovaný podíl ve společnosti nabude, dokoupí nebo se spojí s jiným akcionářem). Ovšem je otázkou, zda záměrem Nejvyššího soudu ČR bylo rovněž připustit, aby společnickou (akcionářskou) žalobu za společnost podal de facto jakýkoli akcionář či jakákoli osoba, která dosud není společníkem (akcionářem) společnosti, s předpokladem, že do vydání konečného rozhodnutí ve věci rozhodující podíl na základním kapitálu společnosti nabude.
I přes výše uvedené jsem toho názoru, že snížení nebo úplný zánik kapitálové účasti společníka (akcionáře) ve společnosti nebude mít vliv na její aktivní legitimaci společnosti v řízení o společnické (akcionářské) žalobě. Je třeba mít stále na paměti, že aktivní legitimace svědčí společnosti, zatímco společník je pouze jejím zákonným zástupcem. Ztráta kapitálové účasti společníka na společnosti v průběhu řízení by se tak měla promítnout toliko do oprávnění společníka zastupovat společnost před soudem. Shodně jako Houdek se domnívám, že v této situaci se nabízejí dvě možná řešení:
1) Do řízení vstoupí právní nástupce společníka, jehož kapitálová účast zcela zanikla.
2) Společnosti bude v souladu s ustanovením § 29 odst. 2 OSŘ ustanoven opatrovník, nebude-li zde jiná osoba oprávněná společnost zastupovat.
Nicméně definitivní odpovědi na shora uvedené otázky nám…
