11.1.5 Úprava nekalých obchodních praktik v zákoně na ochranu spotřebitele
JUDr. Dita Komárková
Zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, převzal úpravu i členění ze směrnice o nekalých obchodních praktikách. Zákon o ochraně spotřebitele jednak obecně vymezuje nekalou obchodní praktiku a jednak zakotvuje tři základní skupiny praktik, a to klamavé konání, klamavé opomenutí a agresivní obchodní praktiku. Současně v příloze rovněž obsahuje seznam jednání, která jsou automaticky považována za klamavou obchodní praktiku a agresivní obchodní praktiku.
Klamavé obchodní praktiky
Zákon o ochraně spotřebitele vymezuje klamavé obchodní praktiky, které vedou nebo mohou vést spotřebitele k rozhodnutí o koupi, jež by jinak neučinil, a to konkrétně jednáním spočívajícím v:
-
uvedení věcně nesprávné informace, nebo
-
uvedení sice pravdivé informace, která je však schopná uvést spotřebitele v omyl,
-
uvedení informace, která je způsobilá záměny s jiným výrobkem či jiným prodejcem, anebo nedodržení závazku v kodexu chování, ke kterému se podnikatel zavázal, nebo
-
opomenutí uvést podstatnou informaci.
Vedle toho zákon o ochraně spotřebitele uvádí seznamem konkrétních zakázaných klamavých obchodních praktik ve své příloze č. 1.
Přelepí-li obchodník původní cenu cenou, která má znázorňovat cenu po slevě, jde o klamavou praktiku, neboť spotřebitel nemá možnost srovnání s původní cenou. Uvede-li obchodník na výrobku jinou, nižší cenu, než o kterou je spotřebitel posléze požádán u pokladny, jde o klamavou praktiku a platí pak vždy cena uvedená na výrobku.
Podnikatel dále nesmí ve spotřebiteli v rozporu se skutečností vyvolávat zdání, že výhodné podmínky, za kterých zboží nebo službu podnikatel nabízí, jsou časově omezené, přestože ve skutečnosti omezené nejsou. Cílem těchto praktik bývá snaha přimět spotřebitele k okamžitému rozhodnutí a zabránit mu, aby si opatřil o produktu relevantní informace, na základě kterých by se mohl rozhodnout nabízený produkt nezakoupit.
Právní řád přiznává spotřebiteli celou řadu práv, která mají přirozeně svůj protipól v povinnostech podnikatele. Pokud je smlouva mezi podnikatelem a spotřebitelem uzavírána mimo prostory obvyklé k podnikání, má spotřebitel ze zákona 14 dní na odstoupení od smlouvy bez udání důvodu. Nekalé praktiky se však podnikatel dopustí, pokud toto právo, které spotřebiteli plyne ze zákona, bude prezentovat jako významnou přednost své nabídky. Podobné jednání si lze představit například v případě reklamací, dodržování zákonných požadavků jakosti apod. Zákon zde podnikateli zakazuje, aby zneužíval spotřebitelovu neznalost právní úpravy a vydával za přednost nabídky práva, která stejně musí spotřebiteli poskytnout.
Za klamavou praktiku označuje příloha č. 1 zákona o ochraně spotřebitele i případy, kdy podnikatel propaguje ve sdělovacích prostředcích výrobky nebo služby způsobem, při němž si spotřebitel nemusí uvědomit, že se jedná o placenou reklamu výrobku nebo služby.
Praktickým příkladem výše uvedené praktiky mohou být reklamy inzerované v novinách a časopisech, které jsou stylizovány do podoby novinového článku, včetně grafického vyvedení, které (plně) koresponduje s grafikou dané tiskoviny. Čtenář si tak během listování nemusí uvědomit, že právě čte obchodní sdělení. Ačkoli bude daný text drobným písmem označen jako inzerce, je otázka, zda v konkrétním případě nebude reklama posouzena jako protiprávní.
Zákon o ochraně spotřebitele výslovně zakazuje, aby informace o ceně vzbuzovala zdání, že cena byla nebo bude změněna, i když tomu tak není. Prodejce například nesmí označit zboží slevou, srovnávat původní a současnou cenu, pokud ve skutečnosti k žádné změně nedošlo a prodejce nabízí zboží za cenu stejnou či dokonce vyšší.
Agresivní obchodní praktiky
Agresivní obchodní praktika je vymezena v ustanovení § 5b ZOSP. Zákon o ochraně spotřebitele též vyjmenovává ve své příloze č. 2 obchodní praktiky, které jsou vždy považovány za agresivní. Cílovou skupinou podnikatelů používajících agresívní obchodní praktiky jsou často důchodci, kterým je nabízen zájezd s občerstvením, v rámci kterého podnikatel, resp. vyškolený zaměstnanec či jiný zástupce podnikatele vmanipuluje do koupě zcela nepotřebného zboží.
Agresivní formou oslovení spotřebitele je například zasílání obchodních nabídek e-mailem v pravidelných intervalech, i když o ně spotřebitele nepožádal. Dalším příkladem může být snaha vyvolat soucit u spotřebitele tím, že podnikatel upozorňuje na svou tíživou životní situaci a spotřebitele tak donutí výrobek si koupit ve snaze zachránit jeho holou existenci.
Za agresivní obchodní praktiku se považuje nabádání dětí skrze reklamu, aby si nabízené výrobky koupily nebo aby k nákupu přesvědčily dospělé osoby. Zákon v tomto směru akcentuje ochranu dětí v celé řadě předpisů, za všechny lze jmenovat například zákon č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, ve znění pozdějších předpisů, který zakazuje provozovateli vysílání zařadit do vysílání reklamy a teleshopping určené dětem, nebo v nichž vystupují děti, pokud podporují chování ohrožující jejich fyzický, psychický nebo mravní vývoj. Zákon také zakazuje vybízení dětí k nákupu zboží nebo služeb a zneužívání jejich nezkušenosti a důvěřivosti. Reklamou nelze přerušit pořad určený dětem.
Spotřebitel nesmí být klamán ohledně ceny. Základní úpravu nalezneme v ustanovení § 12 ZOSP. Problematika cen je dále rozvedena v zákoně č. 526/1990 Sb., o cenách, ve znění pozdějších předpisů, a v prováděcí vyhlášce č. 450/2009 Sb. Prodávající je zejména povinen informovat spotřebitele o ceně zřetelným označením výrobku cenou nebo tuto informaci jinak vhodně zpřístupnit. Tato informace nesmí vzbuzovat zdání, že je cena nižší, než ve skutečnosti je. Taková situace by nastala, pokud by informace o ceně vyvolávala dojem, že jsou v ní zahrnuty dodávky výrobků, prací nebo služeb, ačkoli se za ně platí zvlášť. Cena musí být uváděna včetně všech daní, cel a poplatků, spotřebitel tak nesmí být uváděn v…
