16.22 Vystoupení společníka ze společnosti
Mgr. Dita Komárková
Předchozí právní úprava neumožňovala jednostranné vystoupení společníka ze společnosti. Nový zákon o obchodních korporacích dřívější zákaz jednostranného vystoupení společníka ze společnosti prolamuje. Důsledkem zavedení jednostranného vystoupení společníka ze společnosti je určité „pootevření” společnosti, přiblížení společnosti osobním společnostem (tj. veřejné obchodní společnosti a komanditní společnosti) a zavedení určité flexibility do postavení společníka. Ve společnosti tak nebudou proti své vůli uzamčeni společníci, kteří nesouhlasí s některým ze zákonem vyjmenovaných rozhodnutí, což může odstranit nebo alespoň snížit napětí ve společnosti.
Právo společníka na vystoupení ze společnosti je novým právem, které zákon o obchodních korporacích přiznává společníkovi. Toto právo je nazýváno též jako tzv. abandoní právo.
Společník je oprávněn vystoupit ze společnosti jen v těch případech, které jsou upraveny zákonem o obchodních korporacích. Toto omezení vyplývá ze samotné povahy společnosti s ručením omezeným, která je společností kapitálovou, do níž společníci vkládají své investice. Chod společnosti nemůže být narušován požadavky navrácení investice kdykoliv, kdy se společník rozhodne vystoupit ze společnosti. Toto má primárně řešit převod podílu na jinou osobu nebo jiného společníka jakožto základní způsob ukončení účasti společníka ve společnosti.
Zákon o obchodních korporacích vymezuje tři, resp. čtyři důvody, pro které společník smí jednostranně vystoupit ze společnosti, a to:
1. při změně převažující povahy podnikání společnosti (§ 202 odst. 2 ZOK),
2. při prodloužení trvání společnosti (§ 202 odst. 2 ZOK),
3. při uložení příplatkové povinnosti (§ 164 ZOK), a
4. při převodu podílu na jiného společníka, pokud příslušný orgán neudělil souhlas s takovým převodem bez udání důvodu nebo pokud příslušný orgán je zcela nečinný.
Změna převažující povahy podnikání
Společník je oprávněn vystoupit ze společnosti, změní-li se převažující povaha podnikání společnosti. Tato změna převažující povahy podnikání bude posuzována z pohledu materiálních změn, nejen změn formálních, tj. zapsaného předmětu podnikání (předmětu činnosti).
Změna převažující povahy podnikání může spočívat například v rozšíření podnikatelské činnosti společnosti či naopak, jejím zúžení a specializaci pouze na určité okruhy činností. Změna se může týkat i podnikatelské strategie společnosti, zásadních reorganizací, úsporných opatření apod.
Pokud společník s takovými změnami nesouhlasí a je toho názoru, že společnosti nepřinesou očekávané výnosy, které se následně projeví v jeho podílu na zisku, a současně ve společnosti nedisponuje takovým podílem, aby prosadil svoje představy, neměl by být dále nucen setrvávat ve společnosti proti své vůli a měl by mít možnost přesunout své investice do jiné oblasti.
Prodloužení trvání společnosti
Obdobná situace je při rozhodnutí o prodloužení trvání společnosti. Pokud společník vstupoval do společnosti za situace, že jde o časově omezenou investici a počítal s účastí ve společnosti jen po dobu, na níž byla existence společnosti omezena, nelze po něm spravedlivě požadovat, aby i nadále setrvával ve společnosti.
Příplatková povinnost
Povinnost společníků poskytnout společnosti příplatek představuje další způsob, jakým může dojít k financování činnosti společnosti z vlastních zdrojů. Příplatkovou povinnost lze vymezit jako povinnost společníka přispět nad svůj vklad, a tedy mimo základní kapitál do vlastního kapitálu společnosti.
Povinnost společníka poskytnout příplatek musí být výslovně ujednána ve společenské smlouvě. Společenská smlouva musí zároveň obsahovat limity pro ukládání příplatkové povinnosti společníkům. K příplatkové povinnosti blíže tato kapitola.
Jelikož příplatková povinnost může pro společníka představovat ekonomickou zátěž,…
